Historie irských tanců

Stepařské taneční umění je výrazně irské, je to kombinace umělecké zručnosti, graciéznosti a fyzických schopností. Následovalo Irsko a irské misionáře všude tam, kam cestovali, včetně Severní Ameriky, Austrálie, Nového Zélandu, Bretoňska, Francie, Singapuru a Afriky. Tato krátká historie zvýší Váš požitek kulturního aspektu irského stepařského taneční umění. Jste vítáni.

Starověká historie
Možná by měla historie začínat s keltskými národy, také známými jako Galové. Tyto národy byly rozšířené po celé západní Evropě včetně Francie, Severního Španělska a Britských ostrovů, zakládajícím Irsko ve třetím století NL. Sjednocoval je společný jazyk (skotská keltština) a založili malá království (v Irsku jich bylo 150). Římské a germánské národy si později podrobily Galy v Evropě s výjimkou Irska kde byla keltská (skotská) kultura uchována. (Druidové byli knězi a učení lidé této kultury). Hlavní proud křesťanství přinesl do země Svatý Patrik v pátém století NL.
Ačkoli je toho o tanečním umění v těchto periodách známo málo, předloha přežila a ovlivnila i irské taneční kostýmy. Nejvíce byly ovlivněny keltským křesťanským uměním mezi 7. a 8. stoletím NL právě v Irsku a irských misiích v Evropě. Rukopisy bible byli ozdobené, nebo osvícené, s ozdobnými bordurami a písmem úžasné spletitosti a vynalézavosti. Komplex, splétání geometrických tvarů převládal. Mistrovským dílem této doby je Book of Kells (pol. 8. stol.), který je nepřekonatelný pro svou osvícenost. Další umělecké období zahrnuje velké kamenné kříže a vyřezané obřadní náboženské objekty jako Armagh Chrlice - armagský pohár (poč. 8. stol.).
Vikingové zničili nejvíce knih z tohoto období, a tak zbylo jen málo psaných záznamů o kterémkoli z tanců. Je jisté, že základem důmyslné skotské (keltské) kultury byli hudba a tanec. Zajímavé je, že viking Erik the Red, vzal dva irské muže sebou na plavbu objevující Severní Ameriku a oni byli prvními průzkumníky Nové země. Nepodal však žádnou zprávu o jakémkoliv tanečním umění při příležitost objevu! Vikingské nájezdy do Irska skončily v roce 1014 po vítězství irského krále Brian Boru v Clontarf.

Feisianna se datuje do této doby. Byla kombinací obchodních trhů, politického shromáždění a kulturní události s hudbou, sportovní událostí, vyprávěním a podnikáním. Po čase se stala Feisianna kulturní událostí. Tyto události pokračující skrz čas jako dar. Zatímco politické přesvědčení odejde, prodavači nepřestávají mít svoji hudbu, tanec, živnosti a obchod.

Keltská tradice v Irsku upadala rychle během 12. stol. Rostoucí cizí vlivy oslabily tradiční umění a v roce 1170 vše vyvrcholilo dobytím Irska Anglo-Germány. Nicméně se na dalších dvěstě let dobyvatelé těsně spojili s tradiční irskou kulturou. Aby mohli působit proti tomuto přizpůsobování se, schválil v roce 1366 Anglo-irský parlament v Kilkenny zákon, nařizující vyloučení a tvrdé tresty proti všem těm, kdo by následovali zvyky nebo podporovali jakoukoli příbuznost s irskými tradicemi. Tento zákon platil po dobu 128 let.

Historické záznamy o druzích tanců byly zaznamenány Iry v roce 1500. Tyto zahrnovaly Rinnce Fada nebo Fading, kde stojí naproti sobě dva partneři navzájem tváří, Irish Hey (jen v kruhu nebo figurální tanec), jigs (pravděpodobně ve skupině), vykopávat (vystihující velkou volnou formu lidového tance), a šavlový tanec. Není jasné, které byli více ovlivněny Iry, Angličany a Francouzi, ale osobité pro irské tance bylo rychlejší tempo a zahrnutý úkrok. Anglické potlačení irské kultury pokračovalo zákazem pískání a zatčením dudáků a to přestože byla Královna Alžběta mimořádně potěšena irskými melodiemi a lidovými tanci.
Mocenské zápasy mezi Iry a Angličany pokračují během 16. stol. Trestní zákony nařízené koncem 16. stol. vedou k rozdrcení Irských obchodů a průmyslových odvětví. Pravidla také zakazují vzdělávání katolických dětí ve školách. Tradiční irská kultura byla provozována s jistým stupněm utajení. Toto období prudkého utiskování trvalo více než sto let a vysvětluje část počátečního utajení vyučování irského taneční umění. Lidový tanec pokračoval, podle jednoho popisu o nedělích , dalším je mladý lidový tanec s názvem Až krávy přijdou domů. Taneční umění pokračuje během 17. stol., často během prázdnin, svateb, křtů a celkově se obrozuje. Ačkoli církev odsuzovala taneční umění, v tanci je viděn posedlost a žal.
Majoritní vliv na irský tanec a irskou kulturu nastal s příchodem učitelů tance kolem roku 1750, začala tradice, která pokračuje dodnes. Učitel obvykle cestoval uvnitř hrabství, zastavit se na dobu šesti týdnů ve vesnici, bydlel u pohostinné rodiny (kde k němu byli zdvořilí a vyjadřovali mu úctu). Vyučovali irské taneční umění (učitelé muži) v kuchyni, v hospodářských budovách, na rozcestích nebo ve školách pod širým nebem. Žáci se poprvé chtěli naučit jig a reel. Někdy, učitel musel uvázat lano kolem žákovy nohy, aby rozlišovat pravou nohu od levé. Kromě tance také podávali instrukce o držení těla a šermování (švizích) Někteří učitelé měli další zkušené pomocníky, kteří byli využíváni v případě nutnosti venkovany, pomáhali vysvětlovat tanec spolu se svým pánem při cestování z města do města. Měl-li pán dobrého tanečního mistra mohl se jím honosit a pyšnit.
Každý taneční mistr měl repertoár tanečních kroků a časem vytvářel kroky nové. (Měření na osm dob hudby je nazýváno step, je to termín tanečního kroku.) Někdy mistři tančili a soutěžili ve feisianně, vítězem se stal ten, kdo znal nejvíce kroků, ne pouze jeden s nejlepším provedením. Poražený v soutěži musel opustit město a přenechat své území vítězi. Tito lidé byli stvořiteli celií tance a hlídali své umění a krokové variace. Taneční mistři vytvořili první taneční školy, nejznámější pocházejí z krajů Kerry, Korek, a Limerick. Jeden taneční mistr popsal svůj jako umělý rytmický chodec a instruktor mládí v Terpsichorean umění. Venkované věnovali tanečním mistrům na konci třetího týdne vyučování benefiční představení. Doprovázejícímu hudebníkovi zaplatili o týden později. Někdy byl učitel tance současně obojím - hudebníkem i tanečníkem! Jak je vidět, úroveň tanečních mistrů v Irsku byla relativně vysoká a přinášela pracovní příležitost a stravu.
V této době pokračovalo potlačování katolíků, ale byly nalezeny cesty vyhnout se kontrole. Říká se, že katolíci posílali hlídat dítě při setkáních nebo že se zdržovali ve sklepech hospod. Dítě šlehavě tančilo a varovalo ty dole před blížícími se vojáky.

Během 18. stol., byl populární tzv. koláčový tanec. Koláč byl položen ve středu pole, a byl cenou pro nejlepšího tanečníka. Vítěz by si, samozřejmě, vzal koláč. Kněží na farnostech se pokoušeli potlačit taneční umění často, zdá se ale, že byla tato snaha marná.

Moderní historie
Toto období začíná v roce 1893, kdy byla založena skotská liga (Conradh na Gaeilge). Tato skupina urychlila obrození irské kultury, kultury, kterou Angličani potlačovali po staletí. V roce 1929, byl založen Irský taneční výbor ( Coimisiun le Rinci Gaelacha), byla ustanovena pravidla s ohledem na vyučování, posuzování a soutěže. Pokračuje tím ve své úloze. Přestože pravidla feisianny již existovala před rokem 1929, stále bylo mnoho místních variací tanců, hudby a kostýmů. Na část z nich měl vliv Výbor, který stanovil kritéria soutěžení.
Během 20. století se Irský tanec vyvinul v rámci lokalit společně s kostýmy a taneční technikou. Například, během období tanečních mistrů, byla jeviště velmi malá, například deska stolu, polovina dveří, a někdy jeviště bylo jednoduše rozcestí. (Staré přísloví nazývalo taneční umění podrážení drnů.) Testem tanečního umění bylo znesnadnit tancování - tančilo se např. na víku sudu nebo na namydleném stole! Jeviště se stalo větší a tanec se změnil nejméně ve dvou směrech. Pohyb tanečníků přes jeviště vzrostl (posuzující by nyní odečetl body, pokud by tanečník nevyužíval celé jeviště), a taneční kroky vyžadují velký prostor, aby je bylo možné dělat (skoky s rozběhem). Umístění soutěže také změnil čas - ze stodol nebo přírody kde se spalo v kamionech byli (a ještě jsou) užívaná jako jeviště, převládá nyní soutěžení uvnitř hotelů, škol nebo výstavišť. (Všimněte si, že výstaviště jsou zvláště vhodná, vzhledem k historické souvislosti, kde byla umístěna starověká feisianna).
Irský tanec se vyvíjel jiným směrem během 20. stol. Způsob výuky začal již dříve. Vyučujícími se staly z mužů většinou ženy (přelom byl před 1930). Do roku 1920 byla dívčí taneční sóla v soutěžích vzácná. Taneční provedení se také změnilo; například, paže a ruce nebyly vždy drženy ztuhle podél těla během tance. Někdy byly více uvolněné a jindy je dokonce dávali na boky. Zdá se že náboženství mělo vliv na to, že se ruce nepoužívali k vyjádření pohybu; někteří argumentují , že tuhé ruce byli méně provokativní (sexistické), jiní argumentují , že se církev pokoušela nastolit tanečníkovu sebekontrolu. Pohyby rukou se ještě vyskytují ve figurách (skupinový tanec).
Taneční kostýmy se velmi změnily oproti tradičnímu oděvu. V roce 1800 nosili páni klobouky, fraky, pumpky, bílé punčochy a černé boty se stříbrnou sponou - pravděpodobně podobné dnešním - tvrdé boty (hard shoes). (Výraz - překryt připlou sponou. Při rychlém tanci a umění různě křížit v rychlosti nohy, odrážela spona světlo které se rozšířilo po celou ploše). Po roce 1893 s obrozením irské kultury začalo pátrání po tradičním irském kostýmu. Dudáci převzali skládané suknice (kilty), které měli starší mužští tanečníci již dříve v letech 1910 a 1920. Ironicky se tvrdí, že skládané suknice mají původ v Irsku; přestože jsou jasně keltské. Dnes nosí mužští tanečníci buď skládané suknice nebo kalhoty.
V roce 1800 nosili ženští tanečníci obyčejné selské oblečení nebo snad jejich sváteční šaty a žebrování tvořily květiny nebo kříže. Po roce 1893 se typický taneční kostým skládal z pláště opatřeného kapucí a přes něj bílé oblečení s páskem. Alternativa k plášti byla šátek. Po roce 1930 se pláště přestaly používat a šátek se vyvinul do nynějšího šátku nošeného na zadní straně kostýmů; tento šátek je spojen s tradičním irským brath který byl pravoúhlý a napojený na výstroj brože nebo sponky. Do roku 1980, byl často nošený kolem pasu provázek, visející ke kolenům a ukončený střapcem. Tanečníci také mohli nosit malý kabát nebo tílko.

V barvách převládala zelená, bílá a šafránová u ranných kostýmů; vyhýbali se červené z důvodu sepjetí s Angličany, přestože byla červená barva z důvodu dostupnosti barviva pravděpodobně tradiční barvou. Nedávno se začaly používat všechny barvy. Mužské kostýmy jsou více tlumené.
Na počátku 19. stol. byla na kostýmech výšivka relativně minimální, přestože se stále více používá a m stále náročnější provedení. Vzory se používají původní - tradičního irského původu, zobrazované v knize Kells, Irský kámen, kříže a kalichy. Propletení a spojité křivky ve vzoru na kostýmech znázorňují souvislosti života a lidské věčnosti. Návrháři nyní zavádějí moderní výklady a vzory. Další relativně nedávná inovace je použití stříbrných a zlatých nití ve výšivce. Ospravedlněním pro toto je, že oděvy, do kterých se ženy oblékaly v době přednormanského Irska obsahovaly stříbrnou a zlatou nit ve výšivce.
U ranných popisů tanečníků je někdy poznámka - oni byli bosí. Měkké boty začala používat děvčata kolem roku 1924 pro druhy tanců reels, jigs a slip jigs. Na chvíli je používali i chlapci, ale asi jen do roku 1970. Tvrdé boty se také přizpůsobily stylu a technice. Tanečníci využívali sklolaminát a duté podpatky. Tato změna v materiálech umožnila tanečníkům praskoty jejich podpatků, které se staly hodně hlasitější, změnil se tím důraz a obsah mnoha tanců. (Dříve se používaly hlavičky hřebíků a mince vložená mezi prsty - byl to dobrý tip na zvýšení hlasitosti). Duté podpatky byli vymyšleny kolem roku 1985 - zesilují cvaknutí, jsou ale nyní zakázané ve feisianně. (Feis pravidla také požadují autentické skotské oblečení ale to je jen jako, protože ani nynější chlapecké ani dívčí kostýmy nebyly viděné v keltském Irsku.)
 
HUDBA A TANCE
Čtyřmi typy irské hudby a přidružených tanců jsou jig, reel, hornpipe a set dances. Za prvné je potřeba definovat základní hudbu. Doba nápěvu je ukázaná na začátku hudby; například, popěvek je v 6/8 taktu. Druhá číslice je základní jednotka pro takt (4 pro čtvrtinovou notu, 8 pro osminovou notu), a první číslice je číslicí podle tempa rytmus nebo takt. tempo hudby je rozhodující pro rychlost taktu. V rychlém tempu, je takt rychlý. Námořnický tanec může mít pomalé nebo rychlé tempo. Začínajících tanečníků ve feis se mohou ptát, zda chtějí hudbu pomalou nebo rychlou, často je matoucí. (Richens Academy učí rychlý námořnický tanec až pokročilé začátečníky. Kroky jsou jednoduché tak je mohou tančit v rychlejším tempu.) Metronom měří tempo právě tak, jak to pokročilí tanečníci žádají u jednotlivých tanců (např. Irská melodie Drury v 6/8). Pomalejší tempa dovolí tanečníkům shromáždit se více přesunů a jednotlivých ztvárnění detailů tance. Během doby někteří taneční mistři odmítali soutěžit, pokud hudebník trval na tom, že hrál nápěv v příliš rychlém tempu.
Právě tak se vyvíjely kostýmy, spolu s vyvíjejícími se novými detaily tance. Příkladem nedávných inovací jsou motýli a vykopnutí ve stoje. Tyto vývoje jsou někdy kontroverzní, protože se neshodují s autentickým nebo tradičním aspektem kroků. Přesto zkušení tanečníci vždy inovují a nastavují nové hranice.
Poznámka k metronomu: z legrace se v minulosti říkalo, že hudebníci když hráli rychleji, hráli jen hlasitější a když chtěli hrát pomaleji, hráli více zlehka, nikdy nezměnili tempo. S příchodem elektronického metronomu, jsou tanečníci spokojeni, protože je tempo správné. Šíří se fáma, že někteří hudebníci tiše vypnou metronom a náhradou za tikavý zvuk do mikrofonu přidají příležitostně pro efekt zasvištění.
 
Jigs
První zmínky o jigs jsou již v starověkém Irsku. Jednotlivé varianty jigu jsou provedeny a zahrnují jednoduchý (neboli měkký), dvojitý, trojitý slip jig. Hudba je v 6/8 taktu ( důraz se dává na: JEDEN-dva-tři čtyři-pět-šest). Slip jigs jsou také v 9/8 taktu (JEDEN-dva-tři čtyři-pět-šesti sedm-osmi-devět). Tanečníci provádějí jednoduchý nebo měkký jigs v měkkých botách. Sólové soutěže se pořádají na úrovni začátečníků, pokročilých začátečníků a v některé feisianně, Open. V soutěžích na všech úrovních se také vyskytuje trojitý jig, který má pomalé tempo, ale tanečníci jej tancují v tvrdých botách. Slip jigs (měkké boty) je nejvíce půvabným irským tancem s rysy aktivního světla, posuny a poskoky. Pouze ženy tancují slip jig. V Richerdské akademii je jako první tanec vyučován právě soft jigs.
 
Reel
vznikal kolem roku 1750 ve Skotsku a irští taneční mistři mu určili celý vývoj. Hudba je ve 4/4 rytmu a ten se tančil v relativně rychle tempu (JEDEN-dva-tři-čtyři). Reel tančí muži i ženy. Pro ženy, to je světlo, rychlá měkká bota, která umožňuje mnoho skoků a přináší mnoho požadavků aktivní výkon tanečníka. Muži často tančí reel v tvrdých botách.
Nezřídka bojechtiví zahrnou do soutěže trojitý reel. Tady, tanečníci v jedné řadě mají dvě šance ukázat své nejlepší úsilí v soutěži odpovídající chlapcům a děvčatům z různých věkových skupin. Obvykle jsou diváci extrémně nadšeni a velice ocenění jejich vzrušující výkon.
 

Námořnický tanec
Námořnický tanec vznikl kolem roku 1760 a vyvinul se z Anglického jevištního jednání. Tančili ho výlučně muži v tvrdých botách, ale nyní jej v soutěžích tancují muži i ženy. Říká se, že dámy z Corku byly první, které bezostyšně tancovaly námořnický tanec v mužském stylu. Námořnický tanec se tančí v 4/4 taktu, připomíná pomalý reel s přízvukem na první a třetí dobu (JEDEN-a- dva-a- tři-a- čtyři-a-). Pozoruhodným rysem je časté použití kolébávého pohybu v kotníkách.